PRÓZA
Sudamerická romance č.3

Próza # Michal Šanda # Sudamerická romance (úryvok)

Michal Šanda
Narozen 10. prosince 1965 u sv. Apolináře v Praze. 1971-1985 bydlel na Arbesově náměstí na Smíchově, v domě se zdmi na půl cihly a latrínou na dvoře. V hovorech matrón na pavlačích si tuze liboval. Základní školu v Kořenského ulici přetrpěl. 1980-1984 gymnázium Jana Nerudy. Od roku 1991 archivuje fotografie v Divadelním ústavu.

Bibliografie:
1994 stoa, KIC Brno
1996 Ošklivé příběhy z krásných slov, Protis
1998 Dvacet deka ovaru, Klokočí Praha a KJD Příbram
2000 Blues 1890-1940, Petrov
2001 Obecní radní Stoklasné Lhoty vydraživší za 37 Kč vycpaného jezevce pro potřeby školního kabinetu, Petrov
2003 Sudamerická romance (Kronika osidlování Gran Chaca), Petrov

Fiesta

Neděle připadla na sv. Celestina. Po procesí měl se konat běh býků. Vzal jsem s sebou fotografickou kameru a Sara se nastrojila do parádních šatů. Do Barrenqueras jsme dorazili právě včas. Srdnatí mladíci zrovna za bouřlivého ryku obecenstva vbíhali ke kostelu, pronásledováni falangou rohů rozdrážděných dobytčat. Kreolská kapela bušila do bubnů a dula do trumpet, až uši zaléhaly. V uličce u Souzova pekařství znenadání Sebastiánu Obregónovi, běžícímu s nejztřeštěnějšími furianty těsně před býky, podklesla kolena. Býk s olysalou skvrnou na hřbetě se oddělil od stáda, aby ho rozcupoval mezi kopyty. Nabar Serbia rozvinul srolovaný La Razón a zamával jím býkovi před očima. Samý La Razón. Copak tu nemají jiné noviny? pomyslel jsem si. Býk se pokusil nabrat Obregóna levým rohem, ale minul. Pozornost přihlížejících se v té chvíli soustředila na Serbiovo recorte s La Razónem. Cosi mi na něm připadlo podezřelé. Rozhodně se tento výtisk odlišoval od výtisku lenochodova. Periferním viděním jsem zaznamenal, že to nebyl býčí roh, co proklálo Sebastiána Obregóna.
"Nech to tak, gringo," poznamenal kdosi. Povědomý hlas patřil Schmidtovi. Umírajícímu Obregónovi nacpal vyhřezlá střeva zpátky do rozpáraného břicha a odháněl z něho masařky, dokud se srocením obklopivším nebožtíka neprodrala truchlící Prudencia Obregónová.
Nechal jsem to tak. Co bylo mezi Sebastiánem Obregónem a Cristo Benavidésem a jakou roli v jimi rozehraném dramatu ztvárňoval Nabar Serbia, ví jenom svatý Celestin a María-Luisa.

Caburé

V rozruchu způsobeném býky zůstala na náměstí zapomenuta proutěná klec. Uvnitř hopkal ptáček sotva do dlaně. Enrico Caruso pralesa. Už jeho rozezpěvování naplní La Scalu do poslední liány. Při něm si z houfu ptactva slétnuvšího se na okolní stromy vyhlédne dírkou v oponě z quebrachového listoví nejzaníceněji vyhlížejícího posluchače. Operní fajnšmekry není složité v hledišti rozeznat. Mají permanentky do lóží, naškrobené límce a klobouky odkládají do šatny. Uprostřed šestého dějství Il Barbiere di Venezia se komtesa Lucrezia skryje před lazebníkem Arcimboldem za paraván. Má následovat árie Se vuol ballare. Caburé máchne křidélky, jako by nabíral dech na nástup. Namísto trylkování se však vrhne na svého zkoprnělého ctitele, jenž si právě přiložil k oku triedr, a několika bleskurychlými klovanci zahnutým zobáčkem mu vyklove mozek.
Dnes nezpíval. Komu by se chtělo zpívat a být uvězněn v kleci?
Matacové z uloveného caburé vyjmou srdce a v La Villa del Rosario ho podstrčí biskupovi k požehnání. Srdce caburé v lahvičce se svěcenou vodou umožňuje prohlédnout skrz klisnu, zda zabřezla, nebo nešlápnout na uřknutý drn cortadery, pod nímž je zakopaný osten kaktusu. Caburé má duši čarodějnictví.

Somatologie fotografické kamery

Centrálním nervovým ústrojím na rakouské kameře Goldwein je segment mozkovny s filigránsky vyvedenými páčkami a záklopkami. V něm je pod nadočnicovým obloukem umístěn sklivec objektivu s čočkou. Při zaostřování se pohybuje podle potřeby dopředu nebo dozadu po ocelových sanicích. S vlastním korpusem ho spojuje krabatý kožený měch. Hrudní koš kamery tvoří dřevěná krabice se čtvercovou matnicí. Zevrubně jsem prostudoval přibalený návod a pootočil šroubem u objektivu. Objektiv se posunul po sanici vpřed. Krabatý měch se mírně odkrabatil. Znovu jsem otočil šroubem, dokud nebyl na matnici caburé ostrý i s kropenatými pírky na náprsence. Po zaostření se má matnice vyjmout a objektiv zatmít závěrkou. Namísto matnice se do šoupátka na zadní stěně zasune kazeta. Přehodil jsem přes kameru Sařino pončo. Cvak!

To v brašně

Smrt Sebastiána Obregóna byla neplánovaná atrakce. Vrcholem fiesty měl být bleší cirkus, jenž rozbil své šapitó na krabičce od sirek na kašně. Sara se Schmidtem projevili přání zhlédnout v panoptiku voskovou figurínu. Plakáty s anoncemi na moravského obra Josefa Drásala, zmenšeného v poměru 1:236, byla oblepena kdejaká zeď. Do začátku produkce zbývala čtvrthodina. Zatímco jsme bloumali po tržišti, propletl se mezi stánky Cristo Benavidés a zamířil do podloubí boliche De la ciudad de Budweis*. Zabušil na vrata. V rachotu kreolské kapely však zaniklo nejen Benavidésovo bušení. Přitom Bořivoj Gruntorád, handrkující se s Faustinem Chávezem o rabat na batáty, stál poblíž Prudencie Obregónové, ale ani on nezaregistroval zvuk úderníku.
Strhl jsem Schmidta na hromadu pomerančů. Kulka prosvištěla vzduchem v místech, kde se před okamžikem nacházel Benavidés, a zaryla se do římsy nad vraty boliche.
V almacenerově poděšených očích se zračila nevyřčená otázka: jak jsi mohl vědět, že Prudencie vystřelí?
Vysvětlení je nasnadě. Tkví v samotném principu fotografie, otisknutí duše na desku negativu. Kamerou ukradená duše s kropenatými pírky na náprsence, zabalená do neprůsvitného celofánu v mé brašně, patřila caburé. Co jsem ale tehdy dopředu znát nemohl, bylo, jaké podivné věci mě jejím přičiněním potkají a jak se napříště zaplete do mého osudu.

* U; města Budějovic.

Batátový maraton

Natěšeným městem po mnoho dnů očekávaná podívaná na Josefa Drásala dopadla fiaskem. Aby byla centimetrová figurína viditelná, ukázalo se z praktických důvodů nezbytné umístit nad ni lupu. Chan-Singh nebyl žádný zelenáč. Byl ostříleným světoběžníkem, s bleším furberkem zcestovalý od Bhútánu po Holandskou východní Indii, proto je trestuhodné, že podcenil slunce žhnoucí nad subtropickým Chacem. Během pár minut pod lupou se z miniaturizovaného obra stala rozteklá hrudka vosku.
Mezitím se z hromady pomerančů vyhrabal i Carlo Schmidt a s lenochodem se přidali k ostatním účastníkům fiesty, zmírňujícím svoje zklamání z panoptika alespoň kamenováním nebohého Chan-Singha. Bořivoj Gruntorád zamžoural koutkem oka směrem ke kašně a nevzrušeně pokračoval v handrkování s trhovcem Faustinem Chávezem. V jejich rozhovoru už dávno nešlo o batáty. Licitování o rabat je pouze záminkou k ohnivým půtkám. Od batátů se obvykle stočí verbální corrida, v níž nadávky létají vzduchem jako banderilly v aréně, k filosofickým problémům všehomíra, aby navečer před uzavřením tržiště mohli po tomto celodenním maratonu rukoudáním stvrdit usmlouvanou cenu. Na jejich dobrém pocitu z ošizení protivníka nic nezmění konstatování, že stánek Faustina Cháveze ve skutečnosti patří Olívaru Mancusovi. Vždyť taky Bořivoj Gruntorád nemá žádné batáty na prodej.

Flašinetové morytáty

Tahle fotografie se moc líbila Saře. Gruntorád na ní pózuje s calabazou na maté, děravou botu s rozšněrovanou tkaničkou teatrálně nakročenou nad lingerou. Odrbaným vzezřením budil dojem, že je tulákem odnepaměti. Což byla ve smyslu slova pravda. Nikdo si nepamatoval, kdy do Barrenqueras přivandroval. S plstěným chambergem se širokou střechou na hlavě a pásem umolousané faji, omotané kolem pasu, dokonale zapadl mezi Latinoameričany a patřil k místnímu inventáři. Panuelo pod Gruntorádovým krkem však vonělo čistotou. Stavovská čest companerů od lingery. Za nepřízně počasí přespává Gruntorád v hangáru v docích, dokud ho správce přístavu Anselmo Dedosa ráno nevyžene z jeho brlohu. Obrazí skládky na periferii a po snídani pomáhá trhovcům rozbít stánky. Maté má gratis od boatsmanů za truchloherné morytáty, které doprovází na flašinet. V podpalubí parníků se vždycky najde protržený žok.

Chacra Omega

Cestou domů jsme si udělali zajížďku pralesem do Las Cejas. Rancho už z dálky prozrazovalo starousedlíka. K prostorné haciendě přiléhala sýpka a zastřešený mlat. Opodál mezi záhony zeleniny stála chlebová pec. Matróna kyprých slovanských tvarů prohodila dvorkem z ošatky zrní pro slepice. Umouněný blonďáček batolící se mezi kuřinci zakokrhal.
"Ten kokrhá, co?" pravila hrdě, "to je Bedřich junior."
"Sara," představila se Sara.
"Kokrhat ve fis moll ho naučil taťka. Překokrhá i čistokrevný lenghorny. Na krajanský chovatelský výstavě drůbeže v Chihuaně má čáku na pohár Johanna Amose Comenia."
Sotva to dořekla, popadla mne do náručí:
"A vy, čítám, budete Bartolomeo Doubrava, novej paisano!"
Škvírou pod mateřskými prsy doni Růženy jsem, zatímco mě tiskla v objetí, zahlédl mihnutí lasa. V corralu obehnaném barrerou dutě žuchlo do prachu pampy spoutané dobytče.
"Snad ne Doubrava z Borotína?"
"Z Řakomi."
"Já to řikala!" zvolala dona Růžena. Muž v kožené zástěře dobytčeti rozžhaveným železem vypálil do boku značku W.
"Taťka cejchuje v corralu dobytčata. Co tady tvrdneme na dvoře, pojďte na kafe."
Otevřeným oknem rancha se ze šporheltu linula vůně buchet.

Kaiserbart

Veškeré dojmy z Bedřicha Stoříška seniora se mi v paměti zredukovaly na drobty, opadávající z mocnářského kaiserbartu `a la Franz Josef I. Nakynuté těsto se podvolilo stisku rtů. Z buchty vyklouzla zrnka máku a přilepila se na pečlivě ostřižených koncích Stoříškova kníru.
"Co, mámo, ta byla maková. Doubrava, Doubrava," zavlnil se knír a zrnka máku se skutálela na mísu. S příští buchtou byl knír oblepený povidly: "Povidlová. Doubrava. Už vim! Než jsme pobladovali chacru tady u Las Cejas, fachal jsem v dole na korund s nějakým Doubravou ve Venezuele."
Stoříšek spocíval buchtu s povidly a natáhl ruku přes stůl do mísy pro další. "Zase maková. Udělala jsi nějaký s tvarohem?"
"Já mám tvarohovou," doznala Sara.
"No proto. Nebo to bylo v Africe v Casablance?"
"V Dolores," upřesnila jeho vzpomínky dona Růžena.
"Ať tak nebo tak, Doubravové jsou přímí chlapi."
Zase povidlová.
"Jo, Doubrava," uzavřel diskusi Stoříškův jazyk a oblízl z kaiserbartu drobty povidel.

Profesor z Morteta

Mezi mákem a povidly se mi podařilo vyzvědět, že Stoříšek pochází z Kořenova v Orlických horách. Nějaký čas rovněž opravoval boty v Morteto de Lobería na předhůří And, v krcálku v zadním traktu pekárny, signifikantně označeném Profesor de botinero. Profesorem je tu kde kdo a pompézní gravírovaná cedule nade dveřmi obvykle hodnotou převyšuje samotnou cenu nástrojů v dílně. Při jedné z mnoha žárlivých hádek Stoříšek přehnul donu Růženu přes verpánek a za soustrastného přihlížení sousedů na pavlačích jí naplácal na holou podešví holínek místního estanciera. Dokonav exekuci, vhodil podešev do studny na dvoře. Pekař pochopil, že si má od zítřka hledat nového nájemce, a estanciero, že na křtiny kmotřence půjde bos.

Dárek

Doma na nás čekalo překvapení. Když jsme se vrátili z fiesty, v trávě před ranchem leželo zabité dobytče. Co s ním? Na hřbetu bylo na dotek ještě teplé, proto jsem se nerozpakoval ho vyvrhnout. Vláčné čerstvé maso v člověku bez ohledu na stupeň civilizovanosti probudí barbara a zasuté atavistické instinkty. Hrubé bourání jsem po vyvrhnutí provedl mačetou. Šál svíčkové a roštěnku by ale bylo hřích rozsekat. Od řezníka jsem se při zabijačkách naučil zanořit ruku mezi blány a po letorostech svalů je od sebe oddělit prsty. Problém nastal pouze na počátku se stahováním. Útlocit musel stranou. Po obříznutí hrudí jsme s lenochodem uvázali kopyta dobytčete lasem k algarrobě a kůži servali zapřaženým koněm. Bylo třeba přichvátnout, protože dobytče mělo do boku vypálenou povědomou značku W. Při bourání jsem si všiml otisku tesáků na šíji. Mátlo mne však, že nikde nebyly viditelné známky zápasu. Cortadera před corralem byla nepolehnutá. Nechápal jsem, co to má znamenat.
"Dárek od jaguára," odtušil lenochod.
"Dárek?"
"Než jsem poznala tebe, taky jsem neměla zdání, že může existovat někdo, kdo má u sebe winchester jako ty tehdy v laguně," vmísila se do hovoru Sara. "Víš, co chci říct." To už byl býček stažený a naporcovaný a maso k sušení viselo na hambalku nad ohništěm.

www.literatlik.sk - Internetový časopis nielen o literatúre a umení © 2004 www.literatlik.sk - tvoj ňufák na dobrú literatúru (www.literatlik.sk)